Minulý týden se bitcoin (BTC) vyhnul regulační kulce v Evropské unii, když byla navrhovaná legislativa pro kryptoměny změněna tak, aby nezahrnovala zákaz kryptoaktiv založených na důkazu práce (PoW). Tvůrci politik vznesli řadu obav ohledně relativní anonymity krypto transakcí a jejich dopadu na životní prostředí. Někteří odborníci včetně Tima Frosta, zakladatele a generálního ředitele Yield App, se domnívají, že úhel „změny klimatu“ odráží skrytý pokus zakázat bitcoiny. Ale proč?
Navrhované nařízení EU o trzích s krypto aktivy (MiCA) lze vnímat jako hybridní přístup, který někdy zachází s krypto aktivy jako s cennými papíry a jindy s nimi zachází jako s měnou. To způsobilo rozdělení zákonodárců, protože Evropská rada složená ze zástupců příslušných zemí se domnívá, že Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) by měl být novým hlídačem kryptoměn, zatímco Evropský parlament by tuto roli svěřil Evropskému orgánu pro cenné papíry a trhy ( ESMA).
Naši nejlepší obchodní roboti
Zelený protekcionismus a zelené obchody
Zatímco přímému zákazu proof-of-work, který by zbrzdil bitcoin, bylo zabráněno, ekologická rétorika obklopující tlak EU na regulaci zůstává. To odráží trend směrem k „zelenému protekcionismu“ v regulaci EU: EU se snaží chránit svůj trh a instituce (v tomto případě svou měnu, která je o méně než deset let starší než BTC) pomocí obav o životní prostředí jako pokřiku na shromáždění.
Tento přístup již vyvolal hněv obchodních partnerů EU. V roce 2019, krátce poté, co se předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ujala úřadu, EU oficiálně vyhlásila svůj cíl „Green Deal“ dosáhnout nulových čistých emisí skleníkových plynů do roku 2050. Stalo se tak po vlně zelených vítězících v Evropském parlamentu na začátku téhož roku. . Myšlenku „Green Deal“ původně prosazovala Demokratická strana Spojených států amerických, ale bývalý prezident Donald Trump ji oponoval, což přimělo Evropany, aby si tento koncept vypůjčili.
EU hodlá dosáhnout tohoto cíle přechodem na obnovitelné zdroje energie pro výrobu elektřiny, zvýšením energetické účinnosti bydlení a vytvořením „inteligentní infrastruktury“. Cenovka programu byla v prvním desetiletí stanovena na jeden bilion eur. Podle Valdai Clubu je „symbolický význam následující: EU se prohlašuje za globálního lídra v prosazování klimatické agendy a nastavuje nové standardy pro spolupráci mezi státem, podniky a společností v boji proti změně klimatu.“
Zelený závistí? Bitcoin vs. euro
Evropský bankovní systém čelil od zavedení eura jako společné měny v eurozóně v roce 1999 několika velkým krizím, zejména finanční krizi v roce 2008, krizi státního dluhu eura v roce 2011 a krizi COVID. Všudypřítomné problémy, jako je záporná inflace a potíže s koordinací měnové politiky, často vedly k tomu, že blok se v dobách potřeby spoléhá na několik silnějších ekonomik, jako je Německo, které zachraňuje slabší státy, jako je Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko. To vyvolalo otázky o dlouhodobé udržitelnosti měny.
Aby toho nebylo málo, mandáty na úsporná opatření často zmocnily populistické politiky, jako je italská pětihvězdičková strana, aby pohrozili vystoupením z eurozóny. To oslabilo aspirace Bruselu prodat euro jako alternativní „světovou rezervní měnu“ k americkému dolaru. Zatímco obchod v eurech převyšuje globální objem transakcí s kryptoměnami o několik řádů, je pochopitelné, že se eurokraté chtějí vyhnout konkurenci s likvidním prostředkem směny.
evropské finanční cíle
Podle Tima Frosta, zakladatele a generálního ředitele fintech firmy Yield App, „pro skutečné pochopení skutečného dopadu těžby kryptoměn na životní prostředí bylo vynaloženo málo práce, v neposlední řadě ve srovnání s ropným a plynárenským průmyslem, kterým EU a další globální vlády stále jsou. velmi rádi podpoříme prostřednictvím provizí a pobídek.“ Dodává, že „pokud by se regulátoři vážně zajímali o dopad průmyslových odvětví na životní prostředí, pak by kryptoměna byla jistě posledním odvětvím, o kterém by se mělo uvažovat.
Frost vyjádřil podezření na vyčlenění kryptoměny v ekologické debatě, která byla podle něj „poněkud nahnutá, ne-li podezřelá“, vzhledem k tomu, že systém prokazování práce, na který se původně zaměřovali zákonodárci, byl nezbytnou součástí architektury bitcoinu, který představuje lví podíl na ekonomice kryptoměn.
Dá se však říci, že jak euro, tak kryptoměna mají jedinečný soubor politických rizik v tom, že nejsou vázány na tradiční státy zapojené do tradiční měnové politiky. Regulační orgány EU již byly obviněny ze snahy „potrestat“ Spojené království za brexit jako varovný signál pro ostatní potenciální opouštějící, takže není nespravedlivé tvrdit, že pokusy o zkamenění kryptoměn by mohly být řízeny spíše vlastními zájmy než ekologickými představami.
Brusel jako vývozce regulačních norem
Stanovení nových pravidel týkajících se obchodu je také samo o sobě vnímáno jako výhra pro evropské zákonodárce. Během doby, kdy byl Donald Trump v úřadu, mnozí zastávali názor, že USA již nelze považovat za „vůdce svobodného světa“, pokud jde o politické iniciativy, a zaměřují se na „Ameriku na prvním místě“.
Spojené státy se v očích Evropanů obrátily zády ke globálním regulačním iniciativám. Nejvýraznějším odrazem toho bylo rozhodnutí Washingtonu D.C. odstoupit od Pařížské dohody o změně klimatu. Trumpovo ustupování od dohody s Íránem bylo dalším ukazatelem toho, že USA přešly k upřednostňování jednostranné tvorby politik a byly ochotny „vyzbrojit“ svou roli v globální ekonomice i roli dolaru.
EU tak měla příležitost převzít vedoucí úlohu. Zatímco mezinárodní formáty jako G-20 a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) měly větší souhrnné ekonomiky, postrádaly odbornost EU jako nadnárodní unie založené na konsensu, která by byla schopna vytvářet a udržovat standardy.
Koncem 90. let, kdy se internet a globální bankovnictví poprvé prosadily, se OECD ujala vedení v zavádění nových globálních předpisů, které měly společnostem zabránit ve využívání jurisdikcí s nízkým zdaněním. V roce 2000 zavedla OECD „černou listinu“ nespolupracujících daňových rájů a do roku 2002 identifikovala 31 takových jurisdikcí. V té době měly země OECD lví podíl na globální ekonomice. Ty dokázaly všechny donutit, aby zavedly její standardy transparentnosti a výměny informací.
Dohromady tyto síly tvoří základ toho, co navenek vypadá jako tlak na zdůraznění environmentálních problémů vznikající regulace EU v oblasti kryptoměn
Pokračujte ve čtení na Cointelegraph
